Jdi na obsah Jdi na menu
 


§ 7.2 Povinnost troubení na šofar

Ač je slovesná forma hebrejského slova תְּרוּעָה často spojována s troubením na šofar, případně na jiný dechový hudební nástroj, jako například ve verši: Na trubky a rohy zatrubte הָרִיעוּ, před králem יהוה jásejte! (Žalm 98:6), neznamená to, že se vždy musí jednat o troubení na šofar.
Stejné sloveso se totiž v mnoha verších vztahuje k lidskému hlasu.
V Tóře je například psáno: Když Jozue uslyšel
אֶת קוֹל הָעָם בְּרֵעֹה hluk křičícího lidu. (2M 32:17)

Tento a další verše potvrzují, že z názvu יוֹם תְּרוּעָה Jóm Terúáh nevyplývá žádná povinnost troubení na šofar.

 

Komentář k § 7.2

Podle učenců neexistuje žádný speciální příkaz troubit na šofar ani žádný konkrétní důvod, proč troubit na šofar. 
Žalmy ale podobný typ příkazu zmiňují: Zpívejte Bohu, naší síle, k Bohu Jákobovu radostně volejte! Ať zazní hudba, zvučí tamburína, líbezná loutna i citera! Zatrubte na roh při novoluní, při úplňku,
 לְיוֹם חַגֵּנוּ v den naší slavnosti! Tak zní ustanovení dané Izraeli, tak to rozhodl Bůh Jákobův. (Žalmy 81:2-5)

Poslední dva verše žalmu naznačují, že troubení na šofar je podle rozhodnutí Boha Jákobova vyžadováno minimálně během jednoho novoluní (možná právě během יוֹם תְּרוּעָה Jóm Terúáh, tedy během novoluní sedmého měsíce) a minimálně během jednoho poutního svátku חַג připadajícího na úplněk.
Jak je tvrzení učenců o neexistenci speciálního příkazu troubit na šofar slučitelné s tímto veršem žalmu?
Pokud verš žalmu, na rozdíl od tvrzení učenců, poukazuje na potřebu troubení na šofar, o jaký verš Tóry potřebu troubení na šofar opírá?

Knihy אדרת אליהו a גן עדן se bohužel výše uvedenými verši nezabývají.
Výše uvedené verše neřeší ani knihy
כתר תורה a ספר המבחר. *
Výše uvedenými verši se zabývá (byť je částečně) pouze rav Levi ben Jefet ha-Levi ve své knize
ספר המצוות.
Rav Levi ben Jefet ha-Levi navrhuje, aby se na šofar troubilo v případě, že novoluní pozorováno dvacátého devátého dne měsíce; podle rava Leviho ben Jefet ha-Levi by tímto způsobem měli být lidé informováni o počátku nového měsíce.
Rav Levi ben Jefet ha-Levi pomocí výše uvedených veršů odvozuje pouze zákony týkající se kalendáře.
Jeho výklad je ale neúplný, neboť neřeší požadavek troubit na šofar v den naší slavnosti.

* Jedná se o velmi rozsáhlá díla, proto jsem procházel pouze části zabývající se יוֹם תְּרוּעָה, vycházel jsem totiž z předpokladu, že pokud v nich budou verše řešeny, bude to právě v částech zabývajících se יוֹם תְּרוּעָה.

Tóra obsahuje požadavek troubit během všech svátků (včetně יוֹם תְּרוּעָה a třech poutních svátků) a novoluní na dvě stříbrné trubky: Na trubky budete troubit také ve dnech svých oslav a při slavnostech וּבְמוֹעֲדֵיכֶם, při začátcích měsíců, při zápalných obětech a při pokojných obětech. Tak se budete připomínat svému Bohu. Já jsem יהוה, váš Bůh. (4M 10:10)  
Jedná se o dvě stříbrné trubky, které Bůh přikázal Izraelitům vyrobit a užívat ke svolávání obce: Vyrob dvě stříbrné trubky. Nech je vytepat, aby ti sloužily ke svolávání obce a když se budou oddíly dávat na pochod. (4M 10:2)
Užití těchto dvou stříbrných trub je velmi specifické, proto je velmi málo pravděpodobné, že by verše 4M 10:2 a 4M 10:10 mohly být chápány jako zdroj požadavku troubit na šofar obsažený ve verších Žalmy 81:2-5. 
To znamená, že z veršů 4M 10:2 a 4M 10:10 nelze logicky odvodit nutnost troubení na šofar, jako alternativního troubení vůči troubení na dvě stříbrné trubky, ani nutnost troubení na šofar jako doplňkového troubení k troubení na dvě stříbrné trubky. 

Domnívám se, že rozhodnutí Boha Jákobova se nevztahuje pouze na troubení na šofar, ale také na zpěv, vydávání hlasitých zvuků, hraní na tamburínu a harfu zmíněné v předchozích verších.
Jinými slovy rozhodnutí Boha Jákobova je obecným příkazem slavit a vyjadřovat během poutních svátků a novoluní radost; zpěv, hra na tamburínu, harfu či šofar jsou pouze některé z možných způsobů vyjádření radosti, tj. splnění příkazu.
Tento příkaz má oporu ve verších týkajících Svátku týdnů: …. se pak před
יהוה, svým Bohem, raduj .... (5M 16:11) a Svátku stánků: Při této slavnosti se raduj … (16:14).
Příkaz by se měl logicky vztahovat i na další svátky a na novoluní, neboť se také jedná o radostné události. 
A skutečně, Saul pořádal slavnost novoluní (1 Samuel 20:5).
Svátek nekvašených chlebů připomíná radostnou událost, proto je logické, že se příkaz vyjadřovat radost vztahuje i na tento svátek.

Svátek יוֹם תְּרוּעָה, ten sice žádnou konkrétní radostnou událost nepřipomíná, přesto se dočteme, že Nehemjáš přikázal lidu, aby se radoval: Jděte, řekl jim, jezte a pijte lahodné věci a dělte se s těmi, kdo nemají nic připraveno. Dnes je svátek našeho Pána. Netrapte se, vždyť יהוה radost je vaše síla! (Nehemjáš 8:10)

Výše uvedené je důvodem, proč věřím, že rozhodnutí Boha Jákobova zmíněné v žalmu je obecným příkazem slavit a vyjadřovat radost během svátků (samozřejmě kromě Dne smíření) a novoluní.
Věřím také, že toto vysvětlení je mnohem pravděpodobnější a logičtější než tvrzení, že verše Žalmy 81:2-5 obsahují specifický příkaz troubit na šofar, který není obsažen v Pěti knihách Mojžíšových.

Tvrdím, že se jedná o obecný příkaz vyjadřovat během svátků radost, zároveň ale poznamenávám, že pro účely výkladu Žalmu 81 je postačující prokázat, že existuje příkaz vyjadřovat radost alespoň během jednoho novoluní a alespoň během jednoho poutního svátku, který připadá úplněk (buď během Svátku nekvašených chlebů nebo Svátku stánků).
To proto, že slovního spojení: Zatrubte na roh při novoluní, při úplňku,
לְיוֹם חַגֵּנוּ v den naší slavnosti! lze chápat jak jako obecný požadavek, tak jako nařízení týkající se konkrétního novoluní a poutního svátku.