Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, počítání Omeru začíná den, respektive ráno (následující) po Šabatu, jak je psáno: Potom si odpočítáte ode dne (přesněji od rána následujícího) po Šabatu מִמָּחֳרַת הַשַּׁבָּת, ode dne, kdy jste přinesli עֹמֶר snopek k oběti podávání, plných sedm Šabatů. (3M 23:15)

Talmudisté se domnívají, že výraz Šabat שַׁבָּת Šabbát odkazuje na první den Svátku nekvašených chlebů, během kterého se podobně jako během Šabatu - sedmého dne týdne nepracuje.
Naproti tomu karaimové jsou přesvědčeni, že výraz Šabat שַׁבָּת Šabbát znamená sedmý den týdne.  

Karaimští učenci zastávají názor, že význam slova Šabat שַׁבָּת Šabbát je zcela jednoznačně definován Tórou.
Na rozdíl od učení talmudistů vykládá Tóra slovo Šabat pomocí třech zcela jednoznačných definic jako: 

1) יוֹם הַשְּׁבִיעִי sedmý den týdne - Ale sedmý den je den odpočinutí שַׁבָּת לַיהוה, tvého Boha. (2M 20:10)

2) יוֹם הַכִּפּוּרִים Den smíření - Bude to pro vás den odpočinku שַׁבַּת שַׁבָּתוֹן, slavnost odpočinutí; budete se pokořovat od večera devátého dne toho měsíce, od jednoho večera do druhého budete zachovávat שַׁבַּתְּכֶם svůj den odpočinku. (3M 23:32)

3) שְׁמִטָּה rok odpočinutí - ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí שַׁבַּת שַׁבָּתוֹן, slavnost odpočinutí, odpočinutí שַׁבָּת לַיהוה. (3M 25:4)

A protože je slovo Šabat zcela jasně a přesně definováno, nelze jeho význam svévolně rozšiřovat, tak aby vyhovoval i svátku typu dobrý den יוֹם טוֹב jóm tóv.  
Pokud Písmo svaté používá slovo Šabat שַׁבָּת Šabbát, je to vždy v souladu s jednou ze tří výše uvedených definic.

Talmudistický výklad slova Šabat שַׁבָּת Šabbát obsaženého ve verši 3M 23:15 je jen velmi těžko přijatelný, neboť tento výklad nelze aplikovat na žádný jiný verš Písma svatého.

Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův vyvrací celou řadu talmudistických tvrzení definujících slovo Šabat jako dobrý den יוֹם טוֹב jóm tóv.
Jako příklad uvedu několik nejnázornějších příkladů talmudistických tvrzení a karaimských protiargumentů:

1)

Tvrzení talmudistů: Svátek týdnů חַג הַשָׁבוּעוֹת Chag ha-šávúót musí vždy připadnout na pevně stanovený den v měsíci, neboť i všechny ostatní svátky připadají na pevně stanovené dny, a také proto, že se jedná o výročí předání Tóry, tj. události, které proběhla během jednoho konkrétního dne.

Karaimský protiargument: Dokonce ani talmudisté neměli před zavedením předvypočítaného (babylonského) kalendáře pevně stanovený termín Svátku týdnů. 
A to proto, že původní talmudistický kalendář neměl pevně stanovený počet dní v měsíci, někdy měly jednotlivé měsíce 29 dní, jindy 30 dní.
To znamená, že podle původního talmudistického kalendáře mohl Svátek týdnů připadnout na pátý, šestý nebo sedmý den třetího měsíce; podle současného předvypočítaného (babylonského) kalendáře připadá Svátek týdnů vždy na šestý den třetího měsíce.

2)

Tvrzení talmudistů: Slovo Šabat znamená i dobrý den יוֹם טוֹב jóm tóv, neboť během dobrého dne, stejně jako během Šabatu nepracujeme.

Karaimský protiargument: Slovo Šabat je Tórou přesně a jednoznačně definovaný výraz, jehož význam nelze svévolně rozšiřovat. *

* Další argument předkládá Shawn Lichaa. Během Šabatu je zakázána jakákoli tepelná úprava potravin, tím se zásadně liší od dobrého dne (například prvního dne Svátku nekvašených chlebů), během kterého je tepelná úprava potravin povolena.

3)

Tvrzení talmudistů: Pokud je pro svou podobnost Šabatu označován jako Šabat rok odpočinutí, o to víc lze jako Šabat označovat dobrý den יוֹם טוֹב jóm tóv.

Karaimský protiargument: Jak již bylo řečeno, slovo Šabat je Tórou přesně a jednoznačně definovaný výraz. 
Tyto jednoznačné definice zahrnují jak sedmý den týdne, tak rok odpočinutí (viz 3M 25:4), je ale nepřípustné, aby člověk tyto Tórou, a tedy Bohem stanovené definice svévolně rozšiřoval.
Obecněji řečeno, jedná se o הֶקֵּשׁ קַל וָחֹמֶר Hekkéš kal váchomer (tj. argumentum a fortiori - důkaz síly / významu); to znamená, že pro Tórou přesně a jednoznačně definované výrazy neodvozujeme nové významy.