Každý věřící by měl umět správně interpretovat Písmo svaté.
Písmo svaté by se mělo vykládáno v prostém slova smyslu פְּשָׁט.
Existují ale dvě hlavní výjimky z pravidla vykládat Písmo svaté v prostém slova smyslu.

Za prvé v případě, kdy prostý výklad textu není racionální, je nutné text interpretovat metaforicky. 
Například v Tóře se dočteme, že: I sestoupil יהוה, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. (1M 11:5)
Výraz I sestoupil וַיֵּרֶד neznamená, že Bůh sestoupil fyzicky, to je nelogické, neboť Bohu nemůžeme připisovat lidské vlastnosti, např. že má nohy a chodí.

Za druhé v případě, že se jedná o verše obsahující prorocká vidění.
Například Abrahamovo setkání se třemi posly Božími je prorockou vizí: יהוה se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre ... Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. (1M 18:1-2)
Kapitola 18 sice zmiňuje mnoho běžných pozemských věcí a činností, jako například strom, stan, přípravu jídla, očistu nebo konverzaci, jedná se ale o prorocké vidění, ne o reálné setkání.
Dalším příkladem je příběh o Jobovi, který je podle některých učenců prorockou vizí.
Podle těchto učenců Job ve skutečnosti nikdy neexistoval. *

* Zdá se, že kniha אליהו אדרת Plášť Elijášův cituje rabanitský názor obsažený v Talmudu (Baba Batra 15b), nelze ale vyloučit, že stejný názor zastávali i karaimové.

Kromě toho je někdy nutné prostý smysl Písma svatého vykládat pomocí logického odvozování הֶקֵּשׁ. (viz kapitola § 1.5 Hekkéš)
To proto, že se jednotlivé verše mohou vztahovat i na mnoho jiných, v těchto verších (konkrétně) neuvedených věcí či činností, a naopak několik různých veršů se může vztahovat pouze k jedné věci nebo činnosti.

Komentář k § 10.2.2

Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův chápe Joba a příběh setkání Abraháma se třemi posly Božími jako příklady prorockých vizí, které nelze interpretovat v prostém slova smyslu פְּשָׁט.
Nejedná se však o nejnázornější příklady ne-pešátických veršů, neboť mohou chápány i jako prostá vyprávění.
Velké množství pasáží, které v žádném případě nelze interpretovat v prostém slova smyslu פְּשָׁט můžeme najít v knize Daniel.
Daniel dokonce výslovně označuje jednu z těchto pasáží jako vidění: Já Daniel jsem byl jediný, kdo to vidění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je neviděli, ale padla na ně taková hrůza, že se utíkali schovat. (Daniel 10:7)
Daniel v pozdějších verších přiznává, že nerozumí smyslu své vize: Já jsem však tomu, co jsem slyšel, nerozuměl. (Daniel 12:8)
Pokud ani Daniel nerozuměl smyslu svého vidění, je zcela zřejmé, že celou pasáž nelze vykládat v prostém slova smyslu פְּשָׁט.  
Je možné, že rav Elijahu ben Moše Bašjači použil ve své knize אדרת אליהו Plášť Elijášův mnohem méně názorné příklady pouze proto, aby poukázal na skutečnost, že i zdánlivě prosté příběhy je někdy nutné interpretovat metaforicky. **

** To by znamenalo, že je možné metaforicky interpretovat i příběh stvoření a uvést ho tak do souladu s moderními vědeckými teoriemi.  

Na základě výše uvedeného lze tvrdit, že v prostém slova smyslu פְּשָׁט je vždy nutné vykládat halachické části Písma svatého.
Zatímco příběhy lze vykládat jak v prostém slova smyslu, metaforicky, alegoricky nebo dokonce i jako příběhy s otevřeným koncem, trestně, občansko a nábožensko právní zákony musí být vždy definovány zcela jednoznačně.
Tóra skutečně výslovně uvádí, že její zákony je nutné interpretovat v prostém slova smyslu: Přikázání, které ti dnes vydávám, není nad tvé síly, není ti nijak vzdálené! Není na nebi, abys říkal: Kdo z nás vystoupí na nebe, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit? Není za mořem, abys říkal: Kdo z nás se vydá za moře, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit? Naopak, to slovo je ti velmi blízké - je ve tvých ústech a ve tvém srdci. Jen je plň! (5M 30:11-14) 

Podobenství a alegorie

Kniha אדרת אליהו Plášť Elijášův tvrdí, že celé pasáže lze vykládat metaforicky pouze v případě, že se jedná o prorocká vidění.
O knize Daniel říká, že se jedná o podobenství (parabolu).
Osobně se domnívám, že by bylo vhodné rozdělit ne-pešátické texty na podobenství a prorocké vize.
To proto, že podobenství mohou vycházet z lidské zkušenosti a nemusí se nutně jednat o prorocká vidění.
Například Nátanovo podobenství o chudákově ovci by klidně mohlo vycházet z lidské zkušenosti (2. Samuel 12:1-4).