Některé formy vyznávání víry mají povahu modloslužby.
Písmo svaté některé formy vyznávání víry výslovně zakazuje, a to proto, že byly v době darování Tóry obecně rozšířené.
Seznam zakázaných forem vyznávání víry a modloslužebných praktik lze najít v Páté knize Mojžíšově: Ať se u tebe nenajde, kdo by svého syna či dceru provedl ohněm! Stejně tak žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj, zaříkávač, vyvolávač duchů, věštkyně ani ten, kdo se radí s mrtvými. (5M 18:10-11)

Vysvětlení každé z uvedených modloslužebných praktik:

1) Provázení dětí ohněm bylo součástí Molochova kultu: Nedovol, aby byl někdo z tvých potomků zasvěcen (prostřednictvím provedení ohněm) Molochovi, znesvětil bys tak jméno svého Boha. (3M 18:21)
Prvorozené děti nebyly vyznavači Molochova kultu upalovány, jak je někdy milně uváděno, ale byly zasvěceny Molochovi provedením ohněm.
Jiné modloslužebné kulty ale své děti v ohni obětovali, tj. upalovaly.

2) Kosém kesámím (věštec) קֹסֵם קְסָמִים je ten, kdo ve změněném stavu vědomí vytváří obrazce v písku nebo na papíře za účelem předpovědět z obrazců události. 

3) Meónén (jasnovidec) מְעוֹנֵן je ten, kdo pomocí různých metod určuje, zda bude nějaký konkrétní čas příznivý pro uskutečnění nějakého záměru. *

* Příklad najdeme ve verši: Prvního měsíce zvaného nísan, dvanáctého roku krále Xerxe, nechal Haman házet pur (totiž los), aby vybral vhodný den a měsíc. Los připadl na dvanáctý měsíc zvaný adar. (Ester 3:7) Haman nechal jasnovidce házet losy, aby mu určily, který den bude nejvhodnější na vyhlazení Judejců. 

4) Menachéš (hadač) מְנַחֵשׁ je ten, kdo předpovídá úspěch určitých událostí na základě pozorování znamení.
Příkladem může být předpovídání událostí na základě pozorování letu ptáků.

5) Mechaššéf (čaroděj) מְכַשֵּׁף je ten, kdo tvrdí, že dokáže měnit přirozených chod věcí.
Příkladem jsou egyptští kouzelníci, kteří pomocí kejklí proměnili své hole v hady.

6) Chovér cháver (zaříkávač) חֹבֵר חָבֶר je ten, kdo zaříkává, tzn. pronáší zaklínadla za účelem změnit nějaký stav.
Učenci zastávají názor, že dokonce i ten, kdo zaříkává ve jménu Boha, ve skutečnosti Boha vůbec nezná, neboť žádná zaklínadla nemohou ovlivnit Boží záměr. 
Rabíni talmudistů sice odmítají víru v moc zaklínadel, připouští ale, že některá zaklínadla mohou nemocným navodit pocit vnitřního klidu. **
Karaimští učenci toto jednání přísně zakazují.

** Kapitola 11 odstavec 11 הלכות עבודת כוכבים מִשְׁנֵה תּוֹרָה
     
7) Někteří učenci tvrdí, že óv אוֹב a jideoní יִדְּעֹנִי jsou druhy ptáků, jejichž kosti jsou používány (tím že se vloží do úst) k předpovídání budoucnosti.

8) Doréš el-hammétím דֹרֵשׁ אֶל-הַמֵּתִים (ten kdo se dotazuje mrtvých) je ten, kdo chodí k hrobům obětovat kadilo nebo zapalovat svíčky či ohně.
A také ten, kdo chodí spát k hromům a doufá, že bude mít sen, pomocí kterého předpoví budoucnost.

Zakázány jsou i praktiky, které se podobají výše uvedeným modloslužebným praktikám.
Závažně se proviní se každý, kdo modloslužebnou praktiku vykoná, bez ohledu na to, zda sám za sebe nebo jménem někoho jiného nebo v zastoupení někoho jiného.

Další formou modloslužebného jednání bylo tetování, neboť se jednalo o techniku, pomocí které si pohané zobrazovali na svá těla podoby svých božstev nebo jejich jména.
Tetování a zjizvování (skarifikace) byly praktiky spojené s pohanskými kulty předků, jak je psáno: Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. (3M 19:28).