Jdi na obsah Jdi na menu
 


§ 13.1 Tři typy darů zasvěcených Bohu

Bohu mohou být zasvěceny tři typy darů, a to dary typu érech nefeš נֶפֶשׁ עֵרֶךְ, hekdéš הֶקְדֵּשׁ a chérem חֵרֶם.

 

Érech nefeš נֶפֶשׁ עֵרֶךְ je peněžní vyrovnání vyplacené Chrámu jako náhrada za osobu, která zasvětila svůj život Bohu, jak je psáno: Když někdo zasvětí život zvláštním slibem יהוה, smí jej za určenou cenu vyplatit. Cena bude určena takto: cena za muže od dvaceti do šedesáti let bude padesát šekelů stříbra (měřeno šekelem svatyně). Bude-li to žena, její cena bude třicet šekelů. Ve věku od pěti do dvaceti let bude cena za muže dvacet šekelů a za ženu deset šekelů. Ve věku od jednoho měsíce do pěti let bude cena za chlapce pět a za dívku tři šekely stříbra. Ve věku od šedesáti let výše bude cena za muže patnáct a za ženu deset šekelů. Bude-li však dotyčný na určenou cenu příliš chudý, postaví zaslíbeného před kněze a ten určí jeho cenu podle možností toho, kdo učinil slib. (3M 27:2-8)  

 

Hekdéš הֶקְדֵּשׁ je předmět, zvíře nebo nemovitost zasvěcená Chrámu.
Hekdéš 
הֶקְדֵּשׁ může být zpětně vykoupen (osobou, které ho darovala) a to za cenu jeden a půl násobku ceny darovaného předmětu, zvířete nebo nemovitosti, jak je psáno: Bude-li majitel chtít zvíře vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu. (3M 27:13)
Jedinou výjimkou jsou zvířata určená k obětování Bohu Izraele, ta vykoupit nelze, neboť je psáno: Půjde-li o dobytek, z něhož se přináší dar
יהוה, bude vše, co bylo odevzdáno
יהוה, svaté. Nelze je nahradit ani vyměnit lepší kus za horší nebo horší za lepší. Kdyby někdo přece jen vyměnil dobytče za jiné, bude svaté to původní i to, jímž je zaměnil. (3M 27:9-10)

 

Pokud někdo zasvětí Bohu jako הֶקְדֵּשׁ dědičnou polnost, která je součástí kmenového vlastnictví, měla by cena polnosti vycházet z předpokládaného čistého výnosu v období od roku darování do milostivého léta jóvél יוֹבֵל, jak je psáno: Zasvětí-li někdo יהוה část své dědičné polnosti, bude její cena určena podle jejího osevu: padesát šekelů stříbra za plochu osetou chomerem ječmene. Zasvětí-li své pole hned od léta milosti, zůstane při určené ceně. Zasvětí-li své pole až po létě milosti, spočítá mu kněz cenu podle let zbývajících do léta milosti, takže určenou cenu sníží. (3M 27:16-18)
Pokud by dárce chtěl svou polnost zpětné vykoupit, musí zaplatit jeden a půl násobek ceny polnost, jak je psáno: Bude-li je ten, kdo pole zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc, a zůstane mu. (3M 27:19)
Pokud dárce polnost nevykoupí do milostivého léta, stane se polnost trvalým a dědičným vlastnictvím kněží a během následujícího milostivého léta již nebude původnímu majiteli navrácena.
Pokud pak kněží prodají tuto dědičnou polnost nějakému neknězi, nebude tato polnost během následujícího milostivého léta navrácena dárci polnosti ale kněžím, jak je psáno: Kdyby pole nekoupil zpět a bylo prodáno někomu jinému, nebude již moci být vykoupeno. Až bude to pole v létě milosti vydáno, bude svaté
יהוה jako pole jemu propadlé; stane se majetkem kněze. (3M 27:20-21)

 

Chérem חֵרֶם je osoba, předmět, zvíře nebo nemovitost zasvěcená Chrámu, kterou nelze za žádných okolností zpětně vykoupit a kterou kněží nemohou přeprodat, neboť je psáno: Zasvětí-li člověk něco ze svého majetku bezpodmínečně יהוה, ať už člověka, zvíře nebo část dědičné polnosti, nebude to možné prodat ani vykoupit. Cokoli bezpodmínečně zasvěcené יהוה, mu svatosvatě patří. (3M 27:28)

 

Komentář k § 13.1

Na rozdíl od daru typu hekdéš הֶקְדֵּשׁ může být jako dar typu chérem חֵרֶם zasvěcen i člověk, neboť je psáno: Zasvětí-li člověk něco ze svého majetku bezpodmínečně יהוה, ať už člověka, zvíře nebo část dědičné polnosti, nebude to možné prodat ani vykoupit. Cokoli bezpodmínečně zasvěcené יהוה, mu svatosvatě patří. Žádný člověk bezpodmínečně zasvěcený יהוה, nebude moci být vyplacen; musí zemřít. (3M 27:28-29)

 

I když se ve verši píše, že každý člověk bezpodmínečně zasvěcený Bohu musí zemřít, neznamená to v žádném případě, že bude člověk bezpodmínečně zasvěcený Bohu obětován jako lidská oběť. 
Podle rava Árona ben Jóséf ha-rófé Konstantinopolského alias Árona staršího se může jednat o trest smrti pro osoby pravomocně odsouzené za závažné zločiny. *
Osoba popravená tímto způsobem byla označována jako chérem
חֵרֶם.

 

*ספר המבחר  o 3M 27:28-29

 

Znamená to, že tímto způsobem nesměl být Chrámu darován nevinný člověk. 
V Tóře se dočteme o trestu pro město, jehož obyvatelé sloužili modlám: musíš obyvatele toho města pobít mečem. To město se vším, co je v něm, musíš vyhladit, je to zavržené
הַחֲרֵם אֹתָהּ. I jeho dobytek musíš pobít mečem. (5M 13:16)
Tóra nás dále informuje, že veškerá kořist města je chérem
חֵרֶם, jak je psáno: Nic z toho, co je zavržené מִן-הַחֵרֶם, ti nesmí zůstat v rukou (5M 13:17) a musí být spálena jako zápalná oběť, jak je psáno: Veškerou kořist z něj shromáždi doprostřed jeho náměstí a spal to město i s jeho kořistí jako zápalnou oběť יהוה, svému Bohu. (5M 13:17)
Výše uvedené potvrzuje, že jak termín chérem
חֵרֶם zmíněný v 5M 13 tak i termín chérem חֵרֶם zmíněný v 3M 27 mají zcela stejný význam.

 

Jako další příklad uvádí rav Áron ben Jóséf ha-rófé Konstantinopolský trest smrti pro obyvatele města Jábeš-gileád, kteří odmítli vyslat své muže na obranu Lidu Izraele, jak je psáno: Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče ... Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte תַּחֲרִימוּ. (Soudců 21:11)

 

Rav Áron mladší uvádí mnoho dalších příkladů, které zde nebudu zmiňovat.