Ačkoli běžný kalendářní den začíná třetí fází večera, to znamená po setmění (viz § 2.2b); Šabat a svátky by měly podle učenců začínat první fází večera, tedy ve chvíli, kdy slunce začíná mizet za horizontem.
Jejich názor vychází z předpokladu, že by svatost Šabatu měla být prodloužena.

Někteří učenci srovnávali Šabat se Svatyní, a tvrdili, že stejně jako byla Svatyně obklopena nádvořím (viz 2M 27:9), by měl být nějakým časovým úsekem obklopen i Šabat.
Vazbu mezi Šabatem a Svatyní našli učenci ve verši: Dbejte na mé dny odpočinku a mějte v úctě mou svatyni. (3M 19:30)

Podle jiných učenců by měl Šabat začínat první fází večera, protože je označován jako שַׁבָּתוֹן שַׁבַּת קֹדֶשׁ לַיהוָה Hospodinův svatý den odpočinku. (2M 16:23)
Tito učenci zastávají názor, že výraz שַׁבַּת označuje sedmý den týdne, který začíná třetí fází večera, a že výraz שַׁבָּתוֹן označuje časový úsek přidaný k Šabatu.

Podle jiných učenců je počátek Šabatu odvozen od počátku יוֹם הַכִּפּוּרִים, který připadá na desátý den sedmého měsíce (3M 23:27), ale začíná večer devátého dne sedmého měsíce (3M 23:2).
Kromě toho také יוֹם הַכִּפּוּרִים je označován jako שַׁבַּת שַׁבָּתוֹן (3M 16:31).
Ačkoli desátý den sedmého měsíce začíná třetí fází večera, יוֹם הַכִּפּוּרִים musí začít fází večera, která je ještě součástí devátého dne sedmého měsíce.
To znamená, že יוֹם הַכִּפּוּרִים musí začít první fází večera.
První fází večera začíná i חג המצות‎‎ (2M 12:18).
Na základě těchto informací lze tvrdit, že by jak Šabat, tak svátky měly začínat první fází večera.